Novinky

Motokárová sezóna začíná nabírat na obrátkách. Jedno Mistrovství České Republiky už máme za sebou, Hobby Cup také nezaostává se svými dvěma odjetými závody a nejinak je tomu u nejprestižnějšího podniku nejen kategorie KZ2 (125 ICC): Mistrovství Evropy. Letošní pořadatelství připadlo téměř celé francouzům. První závod se odjel tento víkend ve francouzském Angerville, druhý závod se přestěhuje do belgického Mariembourgu a poslední závodní víkend navštívíme opět Francii a to konkrétně Varennes.

Od závodu si náš tým nesliboval nějak velké ambice. Podle původního plánu jsme chtěli nějak slušněji zajet měřák, poté se držet v kvalifikačních jízdách vždy tak do 13. až 15. místa a nejlépe postoupit do finále. Každý z tréninků jsme měli maximálně do 15. místa. Zajímavý moment přišel v měřeném tréninku, kdy nejlépe zajela Lucka Panáčková a se svým časem se zařadila na suprové 11. místo. Zmáčknul se také Jirka Navrátil, který se vyšvihl na místo dvacáté. Martin ho následoval na místě 24. a do první třicítky jezdců se ještě z Čechů dostal na 29. místě i Patrik Hájek. Díky obrovskému počtu závodníků (celkem nastoupilo do měřáku 96 lidí) se startovní pole rozdělilo do skupin A-F a každá skupina jela po pěti jízdách. Martinovi se téměř ve všech jízdách dařilo velmi dobře a se svým 3.,4.,6.,7. a 11. místem si připsal pouze 31 bodů, což naznačovalo velmi dobrý start do finále! Jediný nepříjemný moment přišel v jedné jízdě, kdy se Martinovi příliš nepovedl start a dostalo se před něj několik jezdců. Hned ve čtvrté zatáčce po startu přichází velmi prudké brždění do nejpomalejší zatáčky okruhu. Zde Martin nezvládl brzdy a omylem strčil před ním jedoucího Poláka Fuchse z JOKA kart teamu. Tento incident se stal v důsledku velkého vlaku kár, který se v této zatáčce vytvořil a o to se muselo brzdit dříve. Fuchs na nás byl podat protest, který ale nebyl sportovními komisaři uznán, což zřejmě a nepochybně rozzuřilo vedení JOKA kart teamu, protože ani jeho týmový kolega Hájek nás nebyl schopen předjet a do finále postupoval se 48 body na 17. místě, zatímco my jsme do finále šli pouze s 31 body na dobře vyhlížejícím 12. místě. Dále do finále postoupil plynule kroužící Jirka Navrátlil na 23. místě, Adam Janouš těsně na místě třiatřicátém, a potom také velice dobře jedoucí Lucka Panáčková. Lucka by se určitě pohybovala hodně vepředu nebýt jednoho sestřelení v rozjížďkách a jedné penalizace za předčasný start.

Konečně tu bylo první finále, startovali jsme na bodovaných pozicích a vše nasvědčovalo velice dobrému výsledku. Martinovi se opět velice dobře povedl start a ze své dvanácté startovní pozice představoval 4 lidi a dostal se na velice slibně vyhlížející 8. místo! Lehké zklamání přišlo v prvním kole, když Martina trochu popostrčil jeden horkokrevný Ital a tímto manévrem se pod něj dostalo asi šest lidí. No nic, Martin by v klidu pokračoval dál, ale to ještě nevěděl, že se zařadil těsně před Patrika Hájka. A co se dalo dělat? Od vedení JOKA teamu rozkaz zněl jasně: Sestřelit muže s koženou brašnou… no jo, dvě dávky!! Takže to netrvalo ani 5 zatáček a Hájek, na jasný podnět vedoucího teamu, vyťal Martinovi takovou pecku, že nebylo jasné, jestli neodstartuje na Mars. V zatáčce ho bezohledně podebral a celou zatáčku ho s naprosto plným plynem tlačil, jako když pluh odhrnuje sníh ze silnice. Patrik potom dál vesele pokračoval, takže na závadu brzd se vymlouvat nemohl, ale co se nestalo? Vždycky je na co se vymluvit! Údajně nemohl ubrat a začít brzdit do zatáčky, protože by dostal ránu od jezdce jedoucího za ním! Z tohoto tvrzení jsme všichni pochopili, že do zatáčky zřejmě nikdo nebrzdí, všichni jedou pod plným kotlem. Tak dobře. Po jízdě jsme se dozvěděli od hlavního motoráře týmu pana Klobáse, že tato akce byla předem pilně připravená, jako nějaká „odveta“ nebo co… za poláka Fuchse. Incident s Fuchsem se stal neúmyslně a v rozjížďkách, ale toto se ve finále na Mistrovství Evropy, a ještě k tomu úmyslně, nedělá! Škoda, že vážení pánové z autoklubu, kteří se na nás přijeli podívat, nezůstali i na finále. Aspoň by viděli, jak tu všichni závodíme pod jednou společnou ČESKOU vlajkou. Tento krok nám připadal naprosto zoufalý a až nás mrzelo, snad i rozesmálo, jak hluboko se dá klesnout. A to ještě k tomu, když to udělá Čech Čechovi…. :-)