česky | 
english
Minulý víkend jsme se utkali mezi evropskou špičkou na posledním závodě prestižního italského mistrovství Open Masters ve Val Vibratě. Byli jsme zde poprvé a tak jsme se seznamovali s novým prostředím. Trať patří spíše k méně technickým, ale velký problém spočíval ve spalujících teplotách, které na trati panovaly. Rtuť teploměrů zde šplhala až ke 40 stupňům Celsia.
Na trať jsme dorazili ve středu večer, zabydleli jsme se, rozbalili jsme kemping a Martin si prošel trať. Ve čtvrtek jsme postavili stan a začali jsme připravovat káru. Páteční tréninky byli spíše seznamovací, ale i přesto se nám nedařilo naladit káru.
V sobotu byly dva volné tréninky a pak měřák. Bohužel ani ráno nefungovala kára ideálně a tak jsme v měřáku zajeli až 21. místo. Nebylo to špatné, ale mohlo to být i o něco lepší. Sobotní odpoledne pokračovalo dvěma kvalifikačními jízdami, do kterých Martin startoval ze 14. pozice. První kvalifikačka se povedla, ale pouze do první zatáčky, kde Martina doslova „sešrotoval“ jeden ze soupeřů. Kolize skončila ohnutými spojovačkami, volantovkou a závěsem. S takto poškozenou károu nebylo možné pokračovat a tak na nás zbylo nejvíc trestných bodů z jízdy. Když jsme nastupovali do druhé kvalifikačky, tak jsme doufali, že nás smůla opustila, ale bohužel to nebyla pravda. Start se Martinovi opět povedl. Probojoval se ze 14. místa asi na deváté. Na této pozici kroužil asi 4 kola. Ale na konci čtvrtého kola mu v poslední ostré zatáčce pře cílovou rovinou skočil jezdec CRG Nicola Nolé na záda a definitivně tak ukončil naše snahy o dobré postavení na startu do finále. Martin ho táhnul asi 20 metrů na zádech a ztratil tak mnoho pozic. A aby to nestačilo, tak jsme ještě dostali od sportovních komisařů 10 sec penalizaci za údajný předčasný start. Nakonec z toho bylo až 20 místo.
Ale v neděli se vše změnilo k lepšímu. Smůla nás definitivně opustila. Díky výborné práci mechanika Václava Froňka se nám podařilo naladit káru a bylo to vidět hned na ranním warm-upu. Podvozek fungoval parádně. Podařilo se nám zajet 12. pozici se ztrátou cca 5 desítek na vítězného továrního jezdce Intrepidu Alessandra Manettiho. A to jsme měli docela smetené kola. (warm-up). Do 1. finálové jízdy jsme nastoupili až skoro ze samého konce startovního pole a to z 32. místa. Nasadili jsme ještě stará kola a nová jsme si chtěli pošetřit až do 2. finále. Tato volba se ukázala jako správná. Martin se po výborném startu propracovával celým polem závodníků a po nekonečných 25 kolech dojel na 17. pozici, což byl postup o 15 míst! (finále 1) Do druhého finále jsme nastoupili se zbrusu novými koly a doufali jsme, že se povede dojet na bodech, od kterých jsme byli pouhé 2 místa. Start byl opět parádní. Obešel se bez kolizí a po dlouhých 25 kolech ve 42 stupňovém vedru se Martinovi podařilo dojet na 13 místě. (finále 2) Přes sobotní smůlu byli všichni spokojeni a odvezli jsme si domů 3 body, což považujeme docela za úspěch. Bohužel nikdo další z českých řad nestartoval v kategorii KZ2.
Teď se budeme připravovat na poslední závod mistrovství Evropy v italském Sarnu. Tato trať patří mezi Martinovi oblíbené, tak se necháme překvapit jak vše dopadne…
